Tak nějak by zněl začátek příběhu, který bych vám chtěla povědět. Ale píšu jen strohý článek do novin, a nemůžu se tedy příliš rozepsat. Abych vás dostala do obrazu, píši doslova o kouzelném letním táboře, který se konal od 15. do 30. 7. 2017 na louce Pod skalou poblíž Přešovic. Letos se zde uskutečnil již 40. tábor oddílu sportovní gymnastiky TJ Sokola Šlapanice.
 
Tábor, jezdili jste někdy na něj? Pokud ano, možná víte, že to není jen radost, ale také starost. Ta začne při jeho stavění. Nejdříve se musí louka na příjezd dětí připravit, začne se sekáním někdy i metrové trávy a jejím následným shrabáním, potom přijde stavění stanů a tak dál a tak dál. Každý červnový víkend až do začátku prázdnin. Prvních čtrnáct dní jezdí na louku „Divadelníci“ a pak, druhých čtrnáct dní v červenci, přijde náš čas. Každý rok dětí přibývá, a tak se nejprve všichni musí spolu seznámit. Hrají si a dovádějí, většinou jen po družstvech, až do večera druhého dne, kdy mají konečně všichni první společný program – ZAHAJOVACÍ TÁBORÁK. Po zazpívání písničky, která symbolicky otevře čtrnáct úžasných dní v roce, začne volná zábava, čímž se myslí táborové písně a programy jednotlivých družstev. Po setmění přijde okamžik, na který všichni tak dlouho čekali – ZAHÁJENÍ CELOTÁBOROVKY.

Jako první přichází na scénu mocný kouzelník Godrick Nebelvír, zahalený do červeného pláště a na hlavě starý špičatý klobouk, který, jak se později dozvíme, umí mluvit a je velice moudrý. Poté přicházejí na scénu další kouzelníci: Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru, Helga z Mrzimoru, Narcis z Krásnohůlek a pro všechny záhadný Kostival z Kruvalu. Schůzka měla jediný záměr: zamezit dalšímu upalování čarodějů a čarodějek. Rozhodli se proto vybudovat školu čar a kouzel, skrytou pro všechny Mudly (lidi). Po ukončení se v poklidu rozešli a poslali sovy do celého světa (do všech stanů) se zvacími dopisy. Následující den se již děti zapojovaly do celotáborové hry, která letos probíhala pod názvem „Bradavice“, stejně jako název zbudované školy. Nejdříve si v Příčné ulici vyzvedly Galeony (v bance U Gringotových) a za ně si nakoupily potřebné vybavení pro školní rok. Což mimo jiné zahrnovalo i brk na psaní, pergameny, nejrůznější nástroje na přípravu lektvarů a hlavně, to nejdůležitější, kouzelnickou hůlku. Když měly nakoupené všechny potřeby, mohly se konečně vydat na první přijetí do Bradavic.

Při příchodu do školy je moudrý klobouk rozřadil do šesti kolejí: Nebelvír, Mrzimor, Zmijozel, Kruval, Havraspár a Krásnohůlky. Další dny prožívaly děti neuvěřitelná dobrodružství, když se učily věštit z čajových lístků, poznávat hvězdy a souhvězdí, rozeznávat škodlivé a léčivé byliny, létat, kouzlit a hrát famfrpál, což je v kouzelnickém světě nejpopulárnější sport, hrající se ve vzduchu na košťatech. Vše probíhalo hladce až do doby, než se Narcisovi z Krásnohůlek zachtělo moci a záhadně zmizel. Zachránit ho chtěla do něj zamilovaná Rowena z Havraspáru, která pomocí jeho slz zjistila, že omylem osvobodil dávno poraženého démona ARACHNORA. Tuto informaci se děti dozvěděly při noční hře, ve které Rowena nahlédla do Myslánky (kouzelná mísa zobrazující myšlenky a vzpomínky). Slíbila, že se pomstí, a proto ji děti následovaly pomoct do začarovaného lesa. Bohužel již bylo pozdě: Arachnor Rowenu zabil. Tedy alespoň si to myslely. O pár dní později přišel od Arachnora vzkaz, který říkal, že zemřel další z kouzelníků, Kostival z Kruvalu. Děti hledaly pomoc, kde se dalo. Hrozilo, že i na ně Arachnor zaútočí. Nakonec našly pomoc u duchů, kteří jim pověděli o nejmocnějších předmětech kouzelnického světa. S jejich pomocí a  také s pomocí původních šesti kouzelníků vrátily vše zase do pořádku. Na památku si děti ze školy čar a kouzel odvezly vysvědčení a ti nejlepší i své vlastní kouzelnické klobouky.

To vše se letos odehrálo na táboře v Přešovicích, kde jsem měla tu čest strávit úžasných čtrnáct dní, poprvé jako jedna z vedoucích. Chtěla bych poděkovat vedoucímu tábora Romanu Koplíkovi, velké DÍKY za všechny patří taky Petru Hlouškovi – jako vždy obohatil celotáborovou hru o vysoce umělecky ztvárněné kulisy – a samozřejmě všem ostatním vedoucím včetně kuchyně. Největší díky ale patří našim dětem, protože bez nich by žádný tábor nebyl.

 

Za oddíl sportovní gymnastiky TJ sokola Šlapanice,
Žaneta Mašová

článek 40 let tábora v Přešovicích – zde